Lobbying

Lobbying v České republice nemá dobrý zvuk. Širokou veřejností je vnímán jako podplácení, je chápán jako prosazování osobních zájmů a obohacování se na úkor společnosti úzkou provázanou skupinou, stal se spíše synonymem pro korupční jednání. Správně by měl být lobbying chápán jako specializovaná a odborná reprezentace prostřednictvím široké škály komunikačních prostředků, které v zásadě vylučují korupční výměnu služeb, při kterých lobbista dodává informace a technicko-odborné expertízy, které mohou být užitečné a někdy rozhodující při definování legislativní a správní regulace.Tím se řadí mezi nejúčinnější nástroje marketingové komunikace společností v nově vznikajícím tržním prostředí.

Pojem lobbying lze definovat  jako: „profesionální aktivitu vedoucí k hájení vlastních zájmů nebo zájmů jiných osob na základě mandátu, která je založena na informacích, analýzách a argumentech.“1] Veber lobbying definuje jako „informační, mediální i politickou angažovanost firem či zájmových sdružení, regionálních uskupení a podobně, ve prospěch dosažení lokálních cílů, realizovanou legálními prostředky.“[2] Oproti tomu jiní autoři se zaměřují na konkrétní oblast využití lobbyingu, a to na politiku. Kraus staví svoji definici takto: „Lobbying je ovlivňování veřejných činitelů (poslanců, úředníků) ve veřejném zájmu nebo ve prospěch zájmů určitých skupin.“[3]  Ondráčka lobbying chápe také  jako politický proces: „Lobbying je prosazování zájmů určité skupiny v rámci politického procesu, tedy při schvalování legislativy nebo exekutivních rozhodnutí. V demokratických zemích je lobbying považován za legitimní činnost, neboť snaha přizpůsobit normy a rozhodnutí svým zájmům a získat politický vliv na tvorbu legislativy je přirozeným zájmem firem a nátlakových skupin.“[4]

Lobbying je vnímán jako ovlivňování, přesvědčování, reprezentace zájmů, součást komunikačního procesu od lobbisty k rozhodovateli, kterým je nejčastěji poslanec nebo jiný politik. Existuje však termín, který je lobbyingu nadřazený a lobbying je jeho součástí, a to obhajoba zájmů (advocacy) – tato činnost bývá popisována jako „veřejná obhajoba zájmů (vlastních nebo klientových) a zejména jako ovlivňování veřejného mínění.“[5] Dle této definice je rozdíl mezi lobbyingem a obhajobou zájmů neboli advocacy v tom, že lobbying je proces ovlivňování konkrétních osob působících v legislativě (poslanec, senátor, regionální politik, apod.) s cílem prosadit, či změnit legislativní normu. Naopak u obhajoby zájmů se jedná o upozornění na dané téma nebo společenský problém, popřípadě podpoření žádoucího stavu a to u skupiny nebo dokonce celé společnosti.

Téma 1 - pojem lobbing.ppt (3005952)

Téma 2 - Vytvoření lobbingové strategie.ppt (960000)

Téma 3 - neziskové organizace, fundraising.ppt (2080256)

Téma 4 - Osobnost lobbisty, korupce, veřejné zakázky, etika.ppt (1488384)

Téma 5 - Lobbing jako součást komunikačního mixu.ppt (1088000)


 

 



[1] MÜLLER B. K.; LABOUTKOVÁ Š.; VYMĚTAL P. Lobbing v moderních demokraciích. Praha: Grada Publishing a.s. 2010. s. 62

[2] Veber, J. a kol.. Management – Základy, prosperita, globalizace. Praha: Management Press, 2007. s. 636.

[3] Kraus, J. a kol.. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. s. 487.

[4] Ondráčka, D. a kolektiv autorů. Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Praha: Transparency International, 2008. s. 27.

[5] ŠEDIVÝ M.; MEDLÍKOVÁ O. Public Relation, fundraising a lobbing pro neziskové organizace. Grada Publishing a.s., 2012. s. 60